30.4.2021

Už je to nějaký týden, co u mě došlo ke zhoršení - panika se mnou zmítá jak se jí zlíbí a vybrala si hlavně zažívací trakt, sníš - jdeš na wc, sníš - jdeš na wc, super na hubnutí, ale už jsem strašně vyčerpaná, zhoršila se i agora apod. Díky tomu mě zlobí o dost víc reflux. Bojím se být sama doma, trapné, ale chtěla bych tu matku a klidně si zahrát člověče nezlob se. Jako malá holka, stojící ve válce, a kolem padají bomby a ty tu malou holku pomalu zabíjí.

Děsivé je, že jsem na dávkách jako předtím, to se ještě doktorce nelíbí a chtěla by mi něco snižovat - nemůžu rozepisovat detaily, ale to taky stresuje, Korona, zemřel Ronny, otec se mnou nemluví - zase, asi kvůli těmto stránkám. Bojím se, že nás otevřou, na škole mi moc záleží, mám pouze tři předměty a přesto jak jsem teď v pr... a co pak?

Už chatku ani nehledám, protože ani nejsou, zkouším najít dobrou duši, co by vyměnila domek za byt, třeba na pronájem, málo pravděpodobné, ale...

Nedávno mi jeden člověk řekl, že absolutně nechápe ten problém s hlukem a hrozně rád by si to vyměnil, být v mé hlavě, alespoň na měsíc. Já bych mu to tedy nepřála, i když vědět, že to za měsíc skončí a bude dobře, tak možná.

Moc se teď nedá spát, kluci zloběj, člověk je jak na trní. Před matkou dělám, že nic, aby jí to nestresovalo, což je strašně těžký...

Čím dýl čekám, tím je menší šance, že se pak stav zlepší, po každém zhroucení už se člověk nikdy nedostane tam, kde byl před ním.

Držte mi prosím palec, ať se opravdu už konečně přestěhujem, do domku, kde budeme klidně žít jako rodina, kde se nám všem zlepší zdravotní stav a začne konečně pozitivnější část života.

Čekám zatím 7 let, a budu čekat dál, dokud nevydechnu.